Částečně je lze omezit kvalifikovaným návrhem osvětlovacích soustav tak, aby světlo co nejméně unikalo do prostoru. Světlo se však odráží k obloze i od osvětlovaných objektů (terénu, vozovek), čemuž v principu zabránit nejde. Zejména v masmédiích se používá termín světelné znečištění (odpovídající anglickému light pollution). Někteří lidé považují toto označení za nepřesné a zavádějící, neboť ve svém obvyklém významu slovo znečištění popisuje stav, kdy na něčem (nebo v něčem) zůstává cizorodá látka i poté, co přestane působit zdroj znečištění, což není případ světla. Termín "světelné znečištění" je však rozšířený a objevuje se i v českém právu.
SVĚTELNÝ SMOG
Jako světelný smog se populárně označuje rušivé osvětlení nočního nebe způsobené rozptylem světla v ovzduší (na molekulách plynů či částicích přirozeného původu i těch pocházejících z lidských aktivit). Tento stav má pravděpodobně vliv na volně žijící živočichy, zejména na ptáky a noční lovce. Prosvětlená noční obloha také omezuje některá astronomická pozorování.
SVĚTELNÉ ZNEČIŠTĚNÍ V ČESKÉM PRÁVU
Původní verze zákona o ochraně ovzduší (číslo 86/2002 Sb.) účinná od 1. června 2002 v § 2 odst. 1 písm. r) definovala, že se pro účely zákona rozumí světelným znečištěním "...každá forma osvětlení umělým světlem, které je rozptýleno mimo oblasti, do kterých je určeno, zejména pak míří-li nad hladinu obzoru."
Ve znění novelizujícího zákona č. 92/2004 Sb. s účinností od 3. března 2004 (den vyhlášení zákona) se světelným znečištěním rozumí "viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno."
Podle § 3 odst. 10 původního znění zákona od 1. června 2002 platilo: "Při činnostech v místech a prostorech stanovených prováděcím právním předpisem je každý povinen plnit nařízení orgánu obce a v souladu s ním provádět opatření k zamezení výskytu světelného znečištění ovzduší.", podle odst. 12 "Prováděcí právní předpis stanoví místa a prostory, kde nesmí docházet k výskytu světelného znečištění, činnosti, na které se vztahuje povinnost podle odstavce 10, opatření ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění a limity stanovující horní mez světelného znečištění." Podle původního § 50 odst. 1 písm. k) platilo, že obec s rozšířenou působností "vydává nařízení, jímž může na svém území stanovit opatření podle § 3 odst. 10 ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění ovzduší." Všechna tato ustanovení byla zrušena novelizujícím zákonem č. 92/2004 Sb. s účinností od 3. března 2004 (den vyhlášení zákona).
Od 3. března 2004 podle zákonem č. 92/2004 Sb. novelizovaného znění § 50 odst. 3 "Obec může obecně závaznou vyhláškou zakázat promítání světelných reklam a efektů na oblohu a zakázat používání laserové techniky při kulturních akcích." Regulace byla tedy výrazně zmenšena a přešla z přenesené působnosti do samostatné působnosti obcí. Ustanovení z § 3 byla vypuštěna.
Od 1. října 2005 (den vyhlášení zákona č. 385/2005 Sb.) podle novelizovaného znění § 50 odst. 3 písm. c) může obec obecně závaznou vyhláškou "v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu." Možnost regulace tedy byla ještě dále omezena.
Úplné znění zákona č. 86/2002 Sb. bylo vyhlášeno pod číslem číslo 472/2005 Sb. 
Zdroj: cs.wikipedia.org
