Osoby účinkující v reklamách

Z mnoha reklam na nás často hledí nějaká celebrita, která nám nabízí "nejlepší" prací prostředek, "zaručený" omlazující krém, "nejspolehlivější" automobil, "nejrychlejší" lyže apod. V minulosti se Rada pro reklamu zabývala např. účastí Karla Schwarzenberga, účastí Václava Klause v reklamě na lyže značky Völkl, účastí Ladislava Chudíka na Proenzi 3 či účastí Nicol Lenertové na Oskara. V souvislostech s těmito konkrétními reklamními počiny bych dnes ráda nastínila platnou právní úpravu a etická pravidla, která řeší osobní doporučení různých skupin lidí v reklamách.

Bez jakéhokoliv dalšího rozboru lze konstatovat pouze toto: "v jakýchkoliv reklamách mohou vystupovat obyčejní lidé, kteří nezastávají žádné vysoce postavené funkce, a tudíž nejsou chápáni jako autority". Bohužel ani tato teze není bez výjimky. Podrobněji níže.

ÚČINKOVÁNÍ V REKLAMÁCH

Žádná fyzická osoba nesmí být vyobrazena v reklamě bez svého souhlasu. Vyobrazení se týká nejen podobizny, ale také písemnosti osobní povahy, obrazového snímku nebo obrazového či zvukového záznamu, jenž se týká konkrétní fyzické osoby. (Výjimkou pro vyobrazení bez souhlasu vyobrazené osoby je vyobrazení v rámci zpravodajství, pro vědecké či umělecké účely.)

V reklamách a teleshoppingu vysílaných v televizním vysílání a rádiích nesmí účinkovat hlasatelé, moderátoři a redaktoři zpravodajských a politicko-publicistických pořadů. Toto zákonné omezení se vztahuje na hlasatele, moderátory a redaktory, kteří aktuálně v TV či rádiu tyto pozice zastávají, tedy nikoliv neomezeně bez vztahu k aktuálnímu pracovnímu poměru či spolupráci. Dané zákonné omezení se nevztahuje na reklamy v jiných médiích, ale pouze v televizním vysílání a rádiích.

VEŘEJNÍ ČINITELÉ V REKLAMĚ

Podle relativně nového zákona o střetu zájmů (zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů) nesmí veřejní funkcionáři umožnit uvedení svého jména nebo vyobrazení k reklamním účelům za úplatu nebo jinou výhodu, avšak toto platí pouze v případě uvedeném či vyobrazení ve spojení s vykonávanou funkcí. Veřejní funkcionáři jsou přitom definováni zejména jako poslanci, senátoři, členové vlády, vedoucí ústředních správních úřadů (ÚOOÚ, NKÚ, ČNB) a členové zastupitelstev krajů, zastupitelstva hlavního města Prahy, zastupitelstev obcí a městských částí.

Do roku 2006 však platilo, že veřejní funkcionáři se nesmějí nechávat vyobrazovat v reklamě za úplatu či jiný majetkový prospěch, avšak i bez spojení s vykonávanou funkcí. Nyní tedy platí, že poslanec se může dát vyobrazit do reklamy, pokud tam bude vystupovat jako "člověk z lidu", nikoliv poslanec.

ETICKÝ KODEX

Aktuální znění Etického kodexu reklamy vydaného Radou pro reklamu stanoví, že reklama nesmí obsahovat žádné osobní doporučení, pokud by tato doporučení nebyla pravdivá či pokud by nebyla vázána na osobní zkušenost osoby podávající toto doporučení.

Kromě výše uvedeného obecného ustanovení obsahuje Etický kodex ještě jedno speciální, které se týká pouze veřejných autorit. Veřejné autority nesmí být využívány v reklamě, i když by s tím souhlasily. Veřejnými autoritami ve smyslu Etického kodexu jsou politici, představitelé odborných medicínských a jiných společností atd.

REKLAMA NA LÉKY

Zákon o regulaci reklamy obsahuje speciální úpravu osobního doporučení v rámci reklamy na humánní léčivé přípravky zaměřené na veřejnost. V lékové reklamě se nesmí doporučovat humánní léčivé přípravky s odvoláním na doporučení vědců, zdravotních odborníků nebo osob, které jimi nejsou, ale za odborníky se vydávají nebo je představují, a které by díky svému skutečnému nebo předpokládanému společenskému postavení mohly podpořit spotřebu léků.

V lékové reklamě tedy nesmí vystupovat vědci, zdravotní odborníci, kterými jsou lékaři a lékárníci, herci v rolích lékařů či jiných zdravotních odborníků. Pokud bych měla vypočítat osoby, které v lékové reklamě vystupovat mohou, pak by se jednalo zejména o obyčejné lidi a herce (bez role lékaře). Tento výčet vychází pouze z platných právních předpisů, nikoliv z Etického kodexu.

TABÁK A ALKOHOL

Podle zákona o regulaci reklamy v reklamě na tabákové výrobky nesmí účinkovat osoby mladší 18 let. V případě alkoholové reklamy nesmí vystupovat osoby mladší 18 let či osoby vyhlížející jako mladší 18 let. I s tímto zákonným ustanovením bývá v praxi často problém.

Marie Šebelová je advokátkou specializující se na reklamní, autorské a mediální právo.